Menu

anigif

A+ A A-

Rektor UP Jaroslav Miller: „Mladí by měli být aktivnější v občanském životě.“

Je to už téměř tři roky, co redakce Pačesu naposledy zpovídala tehdy ještě budoucího rektora Univerzity Palackého. Dříve byl Jaroslav Miller vedoucím katedry historie na Filozofické fakultě a funkce rektora se ujal od ledna 2014. Co se od té doby na univerzitě změnilo nebo jaký je jeho názor na dnešní studenty?

 

Rektorem UP jste již třetím rokem, probíhaly zatím vaše plány podle představ, nebo jste musel od něčeho upustit?

Komplikovaná otázka hned na začátek. Nejsem vědom, že bych musel svoje představy nějak výrazně revidovat nebo odstoupit od plánů, které jsem původně měl. Zatím ten pocit nemám.

 

Je něco, co vás na funkci rektora univerzity překvapilo, něco, co jste neočekával?

Možná mne trochu překvapily občasné komplikované vztahy mezi lidmi na pracovišti. Někdy jsou problematičtější, než by si člověk přicházející zvenčí – tedy já – představoval.

 

Před lety jste uvažoval o motivačních poplatcích pro studenty, jak je to s nimi teď? Stále plánujete jejich zavedení?

Já jako rektor, který vidí tuto situaci v širším kontextu, mám názor pořád stejný. Myslím si, že určité motivační poplatky pro studenty by měly být. Plnily by stejnou regulační funkci jako kdysi poplatky ve zdravotnictví, než byly vládou nerozumně zrušeny. Tyto platby, podotýkám nijak vysoké, zracionalizovaly vztah lidí k medicínským službám a v konečném důsledku vedly k poměrně velkým úsporám. A totéž se týká vysokého školství – jestliže studujete takzvaně zadarmo, tak s tím v podstatě nakládáte jako se samozřejmostí, a tím, troufám si říct, tak trochu trpí motivace studentů a vzdělání devalvuje.

 

Co by se podle vás s vyššími finančními prostředky mohlo změnit?

Dovolilo by to univerzitám například najímat více vynikajících vědců ze zahraničí. Protože když vás učí výborný vědec, naučí vás většinou více než vědec průměrný. Část peněz by mohla být využita pro lepší studentský servis ve všech ohledech. A v konečném důsledku by tak mělo dojít ke zvýšení kvality vysokého školství v České republice. Zkrátka nás omezuje to, že si nemůžeme dovolit strategie, které jsou běžné u západních univerzit, a to snižuje konkurenceschopnost naši i České republiky.

 

A co přesně by motivační poplatky znamenaly pro studenty?

Nemluvím tu o částkách ve výši desetitisíců ročně. Myslím si, že prostředí by zefektivnil poplatek ve výši třeba pět až sedm tisíc za rok, což, jak se domnívám, každý student vydělá na brigádě. Ale tato debata je čistě hypotetická, protože české zákony s poplatky pro studenty nepočítají.

 

Také jste zmiňoval, že byste chtěl na univerzitu přivést více zahraničních studentů i pedagogů, jak se to zatím dařilo?

V tomto ohledu musím říci, že poměrně dobře. Každý půlrok si nechávám dělat statistiky, ze kterých vyplývá, že počet zahraničních studentů i vědců u nás roste, a to ve všech formách. Podobná situace panuje i u zahraničních pedagogů. Zrovna nedávno jsme přijali do zaměstnaneckého poměru dva turecké kolegy, kterým kvůli politickým poměrům zrušili univerzitu v Turecku. A my o ně stojíme, protože jsou to výborní pedagogové a výborní vědci.

 

Proč je to důležité?

Internacionalizace univerzit je věc, která je přímo spojená se zvyšováním kvalit vysokých škol. Jde o jednoduchou úvahu – když vybíráte jenom z českého prostředí, tak konkurence je mnohem menší. Navíc situace v ČR je momentálně taková, že přichází ty nejslabší populační ročníky, o které bojuje vysoký počet škol. To znamená, že abychom získali ty nejvíce motivované studenty, musíme jít za hranice. Ze stejného důvodu spouštíme kampaň v jihopolských regionech. To je oblast, kde není žádná významná univerzita, a zároveň jsou polští studenti po kurzu češtiny schopni absolvovat výuku v češtině. Jsme tedy zaměřeni nejen na ty vzdálené destinace, jako je třeba Izrael, postsovětský prostor nebo západní Evropa a Amerika, ale i na nejbližší regiony.

 

A ve srovnání s dalšími univerzitami v Česku je na tom UP se zahraničními studenty jak?

Na velikost naší univerzity jsme na tom nebyli v minulosti v tomto ohledu příliš dobře. Před třemi lety studovalo na UP z celkového počtu zahraničních studentů v ČR pouhých 4,1%. Tohle byla zkrátka disciplína, ve které jsme hráli druhé housle. Za poslední tři roky jsme se ovšem dostali na nějakých 6 – 7%, což řádově dělá opravdu stovky studentů. Ještě bych dodal, že my do toho zápasu vstupujeme s určitým handicapem regionálního umístění. Všichni zahraniční studenti samozřejmě slyšeli o Praze. Proto Karlova univerzita a ČVUT mají zahraničních studentů opravdu hodně, to je prostě komparativní výhoda, kterou nikdy nesrovnáme. My musíme ale víc bojovat, a zatím se nám to daří.

 

Víte něco o opozičním spolku filozofické fakulty „Basta – i my jsme FF“? Jaký je váš názor na problém, na který se snaží upozornit, tedy neprodlužování smluv pedagogům, které studenti považují za „kapacity“ ve svém oboru?

O tom spolku nic nevím. Ovšem vím, že pan děkan řešil s některými pracovníky filozofické fakulty otázku smlouvy. V několika případech se otevřela otázka, jak nastavit praxi emeritních profesorů na univerzitě. Řešením by bylo, kdyby bylo někde napsáno, že v 67 nebo 70 letech profesor automaticky přechází do emeritního stavu. Takhle je ošetřeno v řadě zemí světa. U nás za normalizace nemohli mnozí pedagogové působit na vysokých školách. Na mé vlastní katedře například paní profesorka Hrabová byla po roce 1968 odstavena a 20 let pracovala ve vědecké knihovně. V takových případech je myslím spravedlivé umožnit zastávat profesorskou pozici do 75–80 let jako kompenzaci za to, že v nejproduktivnějším věku byl dotyčný kolega vyloučen z akademického života. Na druhou stranu se zároveň domnívám, že bychom měli diskutovat o tom, zda ve standardních případech nenastavit nějaké hranice. A je úplně jedno, jestli jste nositelem Nobelovy ceny nebo ne, protože roli hraje i nutnost generační výměny a určitá flexibilita systému. Navíc je nutné se na problém podívat i z finančního hlediska. České univerzity momentálně nemají na to, aby stejně kvalitně platily všechny osmdesátileté profesory a všechny nově nastupující odborné asistenty. Bohužel často musí manažer fakulty, tedy děkan, dělat v tomto smyslu bolestná rozhodnutí, protože jsou odpovědni za budoucnost instituce.

 

Je něco, co byste chtěl vzkázat studentům?

Věcí, které bych chtěl vzkázat studentům je hodně, ale úplně nejvíc bych jim chtěl vzkázat to, co stále opakuju mým studentům na semináři. O tom jak budete žít, rozhoduje těch pár let strávených na univerzitě. Protože tolik času, jako máte teď, už nebudete mít nikdy. Na vás záleží budoucnost téhle země. Vím, že mluvím jako kniha, ale jsem o svých slovech přesvědčen. Společnost bude jednou vypadat podle toho, kolik dnes investujete do sebe. A tím nemám na mysli jen váš profesní rozvoj. Mám na mysli i občanské uvědomění, solidaritu a schopnost empatie.

 

Jak konkrétně si takovou aktivitu představujete?

Úplně nejjednodušším projevem občanské aktivity je, že jdete k volbám. Nějakým způsobem tím vyjádříte svůj postoj k podobě vlády v tomto státě. Dalším způsobem je aktivita v občanských spolcích. Je spousta věcí, které můžeme změnit, aniž bychom k tomu potřebovali vládu nebo politické strany. Občanská společnost pro mne vzniká tehdy, když si vezmete sekačku na trávu a posekáte trávu i na pozemku před vaším domem, který už vám nepatří. Převedeno do obecné polohy, když se přestaneme starat pouze o své vlastní sobecké zájmy. Slušná společnost je příběhem o tom, že v této zemi žijeme společně.


Text: Barbora Burešová, Kateřina Hodulíková

Foto: http://jaroslavmiller.cz/

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

zpátky nahoru

Starší čísla časopisu k prohlédnutí

  • paces-01-2012paces-02-2012paces-03-2012paces-04-2012paces-04-2012paces-08 paces-07 paces-08
  • paces-09paces-10paces-11paces-10paces-10paces-14paces-15 paces-16
  • paces-17paces-18 paces-19 paces-20 21 obalka-21    23 24 25 26 27 28 Paces-29 pacesweb     paces-rijen2017     paces32-titulka